Lezecké styly: Free climbing

Lezecký styl „Free climbing“ (česky volné lezení) je něco, co každý sportovkář zná. Jde o styl, který se často plete s free soloingem. Chyba, která je pochopitelná, ale velice velká. Free climbing je to, co všichni známe jako standardní „lezení“. Jde o lezení bez pomůcek a jen vlastními schopnostmi. To by ale byl moc krátký článek, kdybychom to utli už tu. I v tomto stylu jsou pravidla, historie a nuance.

Co je Free climbing

Free climbing neboli volné lezení je nám všem známý lezecký styl. Jde o lezení jen za pomocí skály a vlastních schopností. Cesty a kámen se nesmí upravovat (leave no trace) a smí se použít pouze chyty a stupy, které jsou na skále. Jde v praxi o čisté lezení bez pomoci (aidu).

Gear

Výbava na volné lezení je přesně to, co byste čekali. Nutné je tu lano (adekvátní délky), sedák, presky a carbines v dostatečném počtu, fuse v případě tradičného lezení i vlastní jištění jako vklíněnce a friendy.

Historie a kontroverze

Free climbing (volné lezení) je spojené s hojnou dávkou historické kontroverze a ideologických bojů mezi novými sportovkáři a starými lezeckými puritány. V Evropě i Americe se kolem tohoto stylu srazili ideologické světy „tradičních“ lezců a nově rodících se sportovkářů. O čem byl celý problém? O přístupu k tomu, co je opravdové „lezení“. Staří lezci drželi etiku vlastního jištění a čistý přístup od spodu nahoru. Pokud lezec spadl, musel začít znovu. Noví sportovkáři začali cesty boltovat, projektovat a praktikovat „hangdogging“ (visení v laně a zkoušení sekvencí). V tuto dobu se zrodily také historky kolem řezání boltů a pojem „redpoint“.

Brzy si nová generace lezců dala za úkol odlézt vše velké, co bylo vylezené „áčkově“ (za pomoci), na volno. Je důležité říct, že tato historie se týkala spíše amerických Yosemit, kde se vedly často až dětinské dohady kolem etiky, boltování a závody o první výlezy těžkých bigwallových cest. Zhruba v tuto dobu se zrodil také rychlostní rekord na El Capitan.

Hlavní lezci a výstupy

Hlavní lezci jsou zde všem do jisté míry známí. Patří mezi ně titáni jako je Ondra, Megos or Ghisolfi. Historicky jich je ale mnohem víc. Mimo známá jména ze závodů je nutné pamatovat na tyto lezce a jejich výlezy:

1. Lynn Hill, „the Nose“ – 8b+/c
   Lynn Hill je legendární ženská lezkyně, první která v roce 1993 volně přelezla cestu „The Nose“ na skále El Capitan.
2. Wolfgang Gullich, Action Directe – 9a
   Gullich je známé jméno. První kdo zdolal 9a a ten, kdo stojí za dedikovaným cvičením na lezení a za campus boardem. Autor moderních sportovek.
3. Margo Hayes, La Rambla – 9a+
   Američanka Margo Hayes se zapsala do historie, když v roce 2017 jako první žena prolomila „mytickou“ obtížnost 9a+ na španělské cestě“ La Ramble.
4. Ben Moon – Hubble – 8c+
   Autor Moon Board a legenda britského lezení, Ben Moon stojí za první cestu v hodnotě 8c+ a za nespočet dalších 8a-c.
5. Chris Sharma – La Dura Dura – 9b+
   Stále výborný, Chris Sharma je ikona sportovního lezení z devadesátek. Jeho hlavní úspěch je naboltování a přelez cesty La Dura Dura. Mimo to má na kontě i úžasná vodní sóla.
6. Kurt Albert – „Rot Punkt“
   Tento německý lezec stojí za technikou „redpointu“ na skalách. Autor červených teček za volně vylezenými cestami a mentální tvůrce lezeckých projektů.
7. Stone Monkeys – Yosemity
   Terminus technikus „Stone Monkeys“ byla generace úžasných sportovních lezců z Yosemit, kteří volně přelezli a rychlostně zdolali obrovské množství skal. Mezi stone monkeys patří legendy jako Dean Potter, Leo Houlding nebo Lori Butz.

View this post on Instagram

A post shared by VARP climbing (@varp_climbing)