Lhaní u lezení

Lhaní u lezení je něco, co se neobjevuje příliš často. Existuje pár příběhů – jako Cerro Torre – které se negativně zapsaly do historie lezení. Každý ale máme kolem lhaní (nebo spíš dobarvování výlezů) vlastní zkušenosti a názory. Společně se tedy dneska podíváme na celou tématiku lhaní kolem výstupů, stylu a mnoho dalšího, co se lezení týká.

Co je teda lhaní?

Nemá cenu zde debatovat co přesně je lhaní a kdy přesně kdo lže. Jelikož každý má o něco jinou definici lhaní a „nepravd“, budeme to tu brát jako: „tvrzení něčeho jiného, než se stalo“ a držet to tím jednoduché. Co je ale důležité je poukázat na to, o čem všem se dá v lezení kecat, protože každý disciplína to má trošku jiné.

Jako boulderisté se nejčastěji potkáváme s lhaním když jde o to, jaký byl start a výlez, popř. striktní držení cesty. Sportovkáři a tradaři pak mívají debaty kolem dodržení styly, aidu a potenciálního odsednutí do lana. A moderní indoor rychlostní lezce neřešíme.

Pravidlo pravdy

Lezení je založené z velké části na tom, že jako lezci nelžeme. Pravda, nás průměrných neprofesionálních lezců se to netýká tak moc, jako profesionálů, ale stejně tuto hranici musíme držet. Proč? Protože na skále jsme sami a velice často jen my víme, jestli jsme např. nešlápli na bolt, nechytili kořen atd. Ano, na laně máme jističe, který nás defacto kontroluje, ale ne vždy je vše vidět. U boulderingu, kde můžeme být úplně sami, se dá zamlžit pak úplně vše.

Oblíbeným příkladem ideálního stavu v lezení, je Alex Honnold a jeho první lezení free solo. Jelikož u jeho výlezů nikdo nebyl (protože je to solo), neměl mu kdo zdolání stěn potvrdit. Přesto ale, když řekl že vylezl Moonlight Buttress (7b+) nikdo ho nezpochybnil. Naopak potom, když vylezl v roce 2019 spolu s Tommym Caldwellem novou cestu na El Capitan, přiznala dvojice veškeré technické nedostatky.

Bouldering

U boulderingu se lže snáze a nejspíš i častěji. To je dáno tím, že když se vydáváme boulderovat, jsme u toho často sami a tak je jen na nás, co vše přiznáme a co zamlčíme. Je velice lehké tvrdit, že jsme zdolali 7A (V6) venku, ale zamlčet u toho omylné opření se do stromu nebo použití zakázaného chytu. Stejně tak je lehké tvrdit, že jsme vylezli něco, co jsme vůbec nevylezli.

Bouldering má kolem sebe ale velkou debatu kolem toho co je „správný výstup“. Pokud si já – 164 cm – vezmu na vysoký start ze sedu velkou bouldermatku, ale prvo-výlezce ji neměl – protože má 185 cm – lžu když tvrdím, že jsem cestu vylezl čistě? Nejspíš se vám to zdá jako hloupý příklad, ale jde o opravdovou debatu, kterou jsem již s lezcem vedl.

Bouldering je svou podstatou technická záležitost a tím, že jde většinou o krátké cesty, jsou deviace od „zajetého beta“ často brána jako buďto beta break nebo jako nová cesta (nebo lež).

Lezení na laně

Sportovky a trad mají jiný set problémů spojený s lhaním. Zejména jde o čistotu výlezu a dodržení cesty. Když jste lezli svou cestu, drželi jste správný styl? Cvakali vše po cestě a neodsedli jste do lana nebo jste spadli? Počítá se lezení na top rope jako výlez? Opět je to velice osobní věc. Právě toto jsou ale věci o kterých se nejvíce „mlží“.

Další časté téma na laně jsou typy výlezů – flash, onsight, top rope. Je výlez na top rope výlez nebo se musí vše vycvakat (a co samonaviják?). Zejména pak ale, kdy je něco flash a kdy onsight? Ano, definice je jasná. Flash je takový přelez, kde máme informace ale vylezli jsme cestu na první pokus. Onsight je zcela bez informací na první pokus. Když nám ale nějaký bambula bez zeptání vyzvoní kus cesty, můžeme tvrdit, že jsme vylezli flash, i když víme jen těch pár pohybů? A když si sáhneme na prvních pár chytů cesty, je to furt flash? Mé osobní dilema je ale, když začínají dvě cesty ze stejných pár metrů, je možné je obě dvě vylézt na onsight?

Natáčet se?

Hodně lidí říká, že se veškeré problémy s lhaním u lezení dají vyřešit tím, že se budeme natáčet. To je asi možné u boulderingu, kdy stačí položit kameru na zem a namířit ji na kámen, ale u lana se to dělá hůř. Ale spíš je to poněkud hloupé v tom, že se většina z nás nechce narcisisticky natáčet u každého pokusu. Ano, pomáhá to u techniky, je to ale také často nekomfortní a demotivující. Natáčení je vhodné pokud lezete opravdu těžké věci – 8A, 8a a více (pak se na to dá i krásně koukat) nebo když to používáte k vlastnímu zlepšení a „domácímu studiu“.

Logicky a každý po svém

Jak jste asi pochopili, možností lhát v lezení (nebo jen mlžit či nepřiznat) je v lezení obrovské množství. Můžeme kecat ať jsme to tak mysleli nebo ne. Bohužel každý si vykládá věci jinak a tak se problému otevírají dveře dokořán. Je tu ale řešení, jak se s tím vypořádat (pokud nejste profesionálové, pak lhát prostě nesmíte).

Univerzální pravidlo „vlastního svědomí“ je to, na čem lezení v tomto ohledu staví. Všichni více či méně víme, co je považováno za čistý výlez a co jsou věci jako „dabs“ nebo zalézání do jiných cest. Stejně tak máme všichni stejné průvodce a víme, po kterých chytech nebo kterým směrem linka vede. Je pak už na každém individuálním lezci, aby ohodnotili svůj výlez jako čistý nebo ne.

Pak je tu ten „krásný“ fakt, že když lidi lžou, dělají to blbě. Když máte lezce, který leze 6C (V5) a tvrdí, že vylezl 8A, nejspíš ho nemá cenu vůbec brát vážně. Většinou totiž u lezců stačí se zeptat sám sebe „je schopen tenhle lezec vylézt to co říká?“. Pokud ano, nejspíš to vylezl.

Nejslavnější kontroverze

V lezení je hafo instancí, kdy lezci lhali o svých výkonech. Od kontroverze kolem přelezu Action Directe švédským lezcem, výlezu na Denali, sóla v Alpách a mnoha dalšího. Asi nejznámější je ale lež kolem prvního výlezu na vrchol Cerro Torre v Patagonii, kterého se dopustil italský lezec Maestri v 50tých letech.

Tento lezec tvrdil, že dvakrát zdolal to, co bylo v tu dobu považováno za nemožné. Bohužel ani jeden z jeho výlezů se neukázal být pravdivým. Během prvního přelezu Maestrimu zemřel spolulezec a během druhého „znesvětil“ celou skálu zbytečným pře-boltováním. Když se jeho lži provalili, Maestri přisel o pověst a prakticky skončil v lezeckém světě. Climbing Gold má o tomto příběhu čtyřdílnou sérii, kterou doporučujeme.

Kolem a kolem?

Zkrátka a dobře, nebuďme dementi. Lhát nemá moc cenu, jelikož tím poškozujeme sebe a nic ve finále vlastně nezískáváme. Aby toho ale nebylo málo, lezení má velice úzkou komunitu, ve které se vše provalí. Lepší je tedy posuzovat vše podle vlastního vědomí a svědomí a pokud už máte tendenci si něco dobarvit, buďte připraveni si to obhájit (nebo se prostě vyvarovat lhaní u lezení a nekecat).

View this post on Instagram

A post shared by VARP climbing (@varp_climbing)