Lezecké stupnice obtížnosti

V rámci lezení, ať už na nejlepších vnitřních stěnách nebo venku, jsme se setkali s podivnými čísly a písmeny lemující cesty a průvodce. Všechny nás zezačátku mátly a v tichu jsme doufali, že nám je někdo vysvětlí. Tichým prosbám nových lezců všude jsme vyhověli, a proto tu pro vás máme lezecké stupnice obtížnosti a jejich vysvětlení.

Stupnice jsme pro lepší orientaci rozdělili do dvou hlavních skupin, podle stylu lezení. Těmi jsou velice logicky boulderingové a lezecké (obtížnostní) stupnice.

Bouldering

V boulderingu jsou dvě hlavní stupnice, „font“ a „V“ (barevné dělení tělocvičen jako SmíchOFF nepočítáme). Font neboli Fontainebleu, je stupnice pocházející z Francie a nápadně se podobá sportovní lezecké stupnici. Takzvaná „véčková“ stupnice je druhou stupnicí v boulderingu a tou, se kterou se potkáme nejspíše o něco dřív, jelikož její formát – V0, V1, V2 etc. – je o něco jednodušší.

Fontainebleu „Font“ škála

Lezecké stupnice obtížnosti Font je otevřená a začíná na čísle 1. Je nutné říct, že problémy lehčí než 3 jsou vzácné, jelikož se často dají odlézt bez lezeček nebo bouldermatky. „Pravá“ font škála se tak pohybuje mezi 3 a 9a.

Jelikož je font stupnice starší než véčková, je v ní jedna malá podivnost. Tou je objevení se písmen a znaků do stupnice. První, co se přidalo jsou písmena – a, b, c – a následně znaky – „+“ a „-“. V praxi to umožňuje důkladnější hodnocení problémů, které by ve „V“ škále byly hozeny do jednoho pytle. Můžeme tak mít problém, který je hodnocen jako V3. Nevíme však jestli je to ale blíž v V2 nebo V4. V ten moment se můžeme kouknout na Font škálu, kde bude mít boulder hodnocení buďto 6a nebo 6a+.

Ve finále tak platí, čím vyšší číslo, tím těžší boulder. Číslo a písmeno je těžší než samotné číslo a číslo, písmeno i symbol vyhrávají.

5 je lehčí nez 6a, která je pak lehčí než 6a+.

„V“ škála

Véčková škála je otevřená a momentálně se pohybující mezi V0 a V17. Jde o stupnici, která v jednotlivých hodnotách zahrnuje relativně hodně problémů různé obtížnosti (V3 může být jak 6a, tak 6a+). Je však do jisté míry univerzálnější než Font škála, jelikož ji mají ve zvyku používat lezci po celém světě. Občas uvidíte i obtížnosti jako VB, která je vyhrazena pro začátečníky (B jako Beginner) a je lehčí než V0.

Princip této škály je velice přímočarý, čím vyšší číslo za V, tím těžší boulder problém vás čeká. Většina lezců se v této stupnici pohybuje mezi V3 – V5. Ti nejlepší lezci, které potkáte v tělocvičně často končí na problémech kolem V10.

Tato stupnice se občas upravuje podle obtížnosti daného problému uvnitř škály. To se dělá pomocí „+“ a „-“. Problém V3+ je tak těžší než V3, který pak naopak těžší než V3-. Pokud se s touto variací setkáte, bude to nejspíš někde kolem V0 – V3.

Lezení na obtížnost (lead)

V lezení na obtížnost (alias leadu) máme tři hlavní stupnice, se kterými se setkáváme. Těmi jsou mezinárodní UIAA, Francouzská sportovní škála a Yosemitská desetinná stupnice. Z těchto tří jsme však nejvíce ve styku se stupnicí UIAA a tzn „sportovní“, jelikož je vídáme nejvíc na skalách u nás v republice a v našich tělocvičnách.

UIAA škála

UIAA je stupnice mezinárodního svazu horolezeckých organizací. Jde o otevřenou škálu, ve které velikost čísla (římsky) udává obtížnost cesty. Známka je udělena na základě nejtěžšího úseku cesty ve spojení s její délkou.

Známky se zde udávají většinou římsky – IV, V, VI – ale není neobvyklé vidět je psané i „po našem“ arabskými číslicemi – 4, 5, 6. Může se vám tak stát, že si spletete UIAA a sportovní škálu. Čísla v UIAA systému doplňují také plusy a mínusy. Stejně jako u boulderingu, plus označuje cestu těžší a mínus cestu lehčí.

V praxi je VI- lehčí než VI, která je lehčí než VI+ (6-, 6, 6+).

Sportovní (francouzská) škála

Francouzská sportovní stupnice je momentálně nejvíce používanou škálou na světě. To zejména protože ji používají profesionální lezci jako univerzální hodnocení, které všichni znají (a my ji máme taky radši). I zde je obtížnost cesty udávána kombinací nejtěžšího úseku a délkou cesty. Na rozdíl od UIAA se ale udává výhradně arabskými čísli (1–9).

Pro detailnější rozlišení cest máme pak k dispozici písmena a, b, c a pak k tomu „+“. Pokud se to zdá být složité, nezoufejte. V praxi je tak 6a lehčí než 6a+, které je pak lehčí než 6b.

Převody mezi UIAA a Sportovní jsou poněkud ošemetné. Nám pomáhá si pamatovat, že 5a je prakticky V+ a od toho se odrazit. VI- v UIAA je tak 5a+, VI je 5b a tak dále.

Yosemitská škála

Lezecké stupnice obtížnosti bývají matoucí. Yosemitská však není. Jde o kombinaci celých a desetinných čísel, které udávají obtížnost cesty. Je zde důležité říct, že v Evropě se s tímto stylem prakticky nesetkáme, jelikož vznikl a používá se skoro výhradně v USA a Yosemitském národním parku. Můžete se tak s ním setkat, pokud se díváte na pořad s Alexem Honnoldem nebo na nějaký z lezeckých filmů.

Yosemitská škála je stará a je na ní vidět vývoj lezeckého sportu. Všechny cesty začínají číslicí 5. a pak se k nim přidávají desetiny. Od 5.10 se k tomu přidávají pak i písmena a,b,c,d. čím vyšší číslo, tím těžší cesta. Čím vyšší písmeno, tím těžší cesta.

5.10a ne lehčí než 5.10b. 5.11 je lehčí než 5.12 a 5.13.

A co dál?

Teď když se vyznáte v lezeckých stupnicích a obtížnostech je čas se posunout do praxe. Koukněte na naše pražské TOPOS a běžte lézt ven. Doporučujeme Hlubočepské plotny nebo Borovou skálu pokud začínáte.

Pokud si nevíte rady s tím, jestli můžete požít vaší momentální výbavu venku, podívejte se na naše články o lezečkách, jejich podrážkách a sedácích. Doufáme, že vám poradí. Hlavní je ale lézt, přežít a užívat si to!