Vylezu vše (na druhého)

Komunita

Ahoj Všem,

dneska tento komunitní příspěvek pojmu trošku jinak a podělím se o své zážitky z mého prvního tradičního lezení. Měl jsem totiž tu možnost zkusit si tradiční lezení relativně kousek od Prahy, na buližníku na Řeži. Celkem jsme vylezli (já vše na druhého) čtyři cesty. Na III. Masivu to byl Matesův rys (5a) a Pravý pilíř (4c) a na IV. Masivu jsme dali apně pojmenované Huáno a Guámo, obě za 4c. Vylezu vše, pokud to někdo natáhne a není to moc težké.

Výhled z cesty Matesův rys, III. Masiv, vylezu vše, Řež
Výhled z cesty Matesův rys, III. Masiv

Kontext

Pro trošku kontextu, něco o mých lezeckých schopnostech. Myslím, že jsem relativně přijatelný lezec. Na laně mám flash cesty 7a a na boulderu v hale 7A (V6). Venku to je o něco slabší, na laně jen 6c+ a na bouldermatce chabé 6C (V5). Myslím ale, že až do března 2023 bych si myslel, že obstojím na většině průměrných cest.

Bohužel jsem v březnu natrhl obě zápěstí během bouldrování a teprve teď se to nějak dává opět dohromady (díky Fyzio Cooper). Logicky tedy, síla, výdrž i technika šly velice solidně do kelu, stejně tak jako jakákoliv mentální morální příprava, která byla (a ne že jí bylo od začátku hodně). Stále jsem si ale říkal, že na tradu celkem obstojím a možná mě to i zláká od života průměrného boulderisty někam směrem k lanu a tradičním cestám (spoiler, nestalo se tak).

Něco málo k mému prvolezci. Je to výborný mladý klučina, který má víc morálu v utrženém ukazováku, než mám já v celé hlavě. Byť se sám popisuje jako „špatný lezec“, rozhodně tomu tak není a veřejně tu před ním smekám.

Vylezu vše (na druhého)

K masivům jsme dorazili hezky z rána a počasí i podmínka přály. Řež je výborná v tom, že se tu dá lézt i v zimě, protože skály jsou takticky natočené na slunce a rychle se vyhřejí. Proto byla nálada i vůle velká a optimismus jakbysmet. Takže celý sluníčkovatý jsem se navázal a vrhl se do první cesty a její super spáry.

Po přelezu Matesova rysu mě zdárně chytl optimismus. Cesta byla hezká, spára držela a až na jeden zásek to bylo vlastně takové, jaké jsem čekal. Lehké, přímé a svižné. Cesta Pravý pilíř tuto iluzi nijak nenarušila a sveřepě jsme přešli na druhý (IV.) masiv.

Cesty Huáno a Guáno jsou ale diametrálně odlišné od krásného a prosluněného III. Masivu. Skála se tu schovává za stromy, lezce ruší vlak a kámen samotný (jak názvy cest napovídají) je řádně pokálen od Poštolek a jiných dravců. Tady jsem se poprvé iracionálně posral strachy, byť na top rope. Ne, nebyl to nejhrdinštější moment mé lezecké kariéry, ale co se dá dělat. I když hlava ví, že ten maličkatý vklíněnec je v pohodě, vlastně nic neví. Najednou vše začalo klouzat, technika zmizela a ruce nebyly absolutně schopné chytit ani to nejzákladnější madlo. Ale přežil jsem, dolezl a nasadil hrdinný výraz. Ono to přeci jen stejně bylo dost fajn a dole si člověk ten strach už nepamatuje.

Huáno

Druhá cesta už ale mou krásnou idylku totálně rozebrala. Hlava už tam nebyla a to se projevilo na lezeckém výkonu. Bylo. To. Nahovno. Hlava se odporoučela v půlce cesty a před cruxem to zabalily i koule. Těžký moment je kousíček před topem, kde se lezec musí přehoupnout z koutu přes malý stropík do police. Samozřejmě tu pomáhá, být obr. Což nejsem. Takže následovalo pár minut visení na chytu a sbírání odvahy na dynamický skok 20 metrů nad zemí. Ten nakonec byl. Neladný, plný hněda v kalhotách a obav ze ztrapnění. Ale byl. Pak už jen dolez a kochání se.

Poučení a poznatky

Tradiční lezení rozhodně není pro mě. I když sportovky jsou vlastně velice fajn, zlatý to bouldering! Z celého tohoto „vylezu vše“ výletu jsem si odnesl jednu hlavní věc. Mělo by se zkusit vše. Už jen protože pak aspoň můžete říct, že jste to prubnuli a nešlo to. Takže teď už žádné ideály o budoucí kariéře na tradu nejsou. Bude ze mně průměrný boulderista nadosmrti.

Rozhodně ale smekám nad všemi, kteří lezou na vlastním. Ať na písku nebo na skalách. Je to něco na co je potřeba obrovský know-how a morál, který není všem daný. Holt se každý hodíme k něčemu jinému.

Už konec…

Tak toť vše. Musel jsem se podělit o své zkušenosti a trošku se vyfiltrovat od tohoto zážitku. Nutné říct že už si nemyslím že vylezu vše. Proto se ještě letos budeme soustředit na bouldering a dělaní TOPO s matrací. Jako kompenzace za tento výlev vás čeká příští týden TOPO na kus Urban boulderingu v Praze, tak se těště!

Ať to leze, a ideální víc hrdinsky, než mě!

Jánus