Lezecké styly: Highballing

Highballing je lezecký styl, který je odnoží boulderingu. Jde o nebezpečnější variantu celkem běžného stylu lezení – boulderingu. Jištění, pohyby i technika jsou boulderovské, pouze výška kamenů je o něco málo (hodně) vyšší.

Jak to funguje?

Jak vlastně funguje highballing? V praxi jde „pouze“ o bouldering se dvěma hlavnímy rozdíly. Tím prvním je to, že highball cesty jsou delší a vyšší, než normální bouldering. Druhý rozdíl je v jištění, a to že na highballing je potřeba mnohem více matraček a lepší chytači.

Výška skal

Jak velká je skála, na které je highball boulder? Spodní hranice se pohybuje na 5 metrech. Cokoliv pod tím často považováno pouze za „vysoký problém“. Nad 5 metrů jde jednoznačně o highball problém.  

Co ale ta druhá strana spektra? Kdy už nejde o highball, ale o regulerní free solo lezení? Všeobecně se tvrdí, že hranice highballingu je 10 metrů. Nejvyšší a nejtěžší highball je „Too big to Flail„, V10 (7C+). Zavedl ho samozřejmě nikdy jiný než free solo legenda Alex Honnold, což také vysvětluje proč je tato line spíše free solo než highball. Má něco málo přes 15 metrů.

Jištění

Jištění je u tohoto stylu lezení pochopitelně poněkud náročné a kontroverzní. Jsou zde dvě hlavní metody, jak se s výstupem popasovat. Ty jsou závislé na lezecké etice a samozřejmě s tím jak velký je problém, na který se chystáte.

Bouldermatky + kamarádi

První, a také nejčastější metoda, je použití velkého množství bouldermatek a dobrých chytačů na ztlumení pádu. Tlusté matky jako Ocún Dominátor nebo Moonwalk jsou pro toto ideální. Klidně až tři nebo čtyři vrstvy matraček na sobě slouží k záchraně života a kloubů lezce při případném pádu. Tým dobrých chytačů je tu pak k tomu, aby nasměrovali lezce ke správnému pádu. Rozhodně je žádoucí, aby chytali zkušení lezci a ne jen rekrutovaní lidé z ulice.

Top-rope

Druhým způsobem, jak neumřít na highballu, je použítí toprope. Zde je samozřejmě ono dilemma, jestli to stále je boudler výstup nebo už jde o cestu na laně. Komunita se tu trošku pře, ale rozhodnutí necháme na vás. Jisté ale je to, že trénování výstupu na laně a poté odlezení na ostro bez něj je zavedená a přijatá praktika.

Co je na tom tak skvělé?

Stejně jako my před rokem si asi říkáte, co je na tomhle stylu tak zajímavé. Jde prakticky o nižší free solo. A ano, máte pravdu. Zároveň jde ale o velice čistou a krásnou variantu lezení. Přiznejme si to, každý jsme si po filmu Free Solo chtěli zkusit vylézt skálu jen tak, bez lana a perfektně. Zažít čistý pocit výhry a úžasného výkonu. To přesně highballing nabízí. Pád vás tu nezabije a když to děláte správně, tak ani nezraní. Jediné co tu hraje roli je strach a výkon.

Pro pražské lezce tu máme rovnou jednu velkou výhodu. V Divoké Šárce je sektor, který se jmenuje Highball. Osm metrů vysoká skála na níž je několik cest. Nejlehčí z nich je pouhopouhá VB (III). Ideální na ozkoušení toho, jaké to vlastně je.

Rizika

Jak jste už asi odvodili, při lezení highballu tu jsou jistá rizika. Mimo pád a zranění, které je jaksi neodmyslitelné, je tu samozřejmě riziko „záseku“. Toho, že vás přemůže strach nebo nejistota a zaseknete se na skále. Je větší šance, že se to stane vysoko, takže jde opravdu o nepříjemnou věc. Druhé riziko je utržení nebo ulomení chytů nebo stupů. Obě rizika mají ale preventivní možnosti, které se dají podniknout.

Prevence

1. Scouting

Scouting (obhlédnutí) problému a skály hodně pomůže v procesu snížení rizik a zranění. Ideální je, zkouknout okolí skály a skálu samotnou. Hledáme tu možné problémy pro pád, nečistory na skále, špatné i dobré chyty a tak podobně. Nejlěpší je zjistit si, jestli jde boulder vylézt nejprve na laně. Vše obhlédnout a vyčistit, než se pustíte do lezení.

2. Plánování pádu

Naplánování pádu je téměř životně důležité. Mít sehrané chytače, kteří vědí kam lezce hodí, pokud opravdu spadne. Která nebezpečná místa na zemi jsou krytá, zda je dost bouldermatek a jestli je jeden z chytačů připravený volat pomoc (v nejhorší nouzi) jsou základní věci, které lezci pomohou. Nejen dodají morál, ale také sníží hrozbu zranění.

3. Spolehliví kamarádi

Mít chytače, kteří vědí co dělají, vždy pomůže. Parťáci se kterými již nějaké ten pátek lezete, jsou k nezaplacení na highballu. Moci se spolehnout na kamarády pod sebou je totiž nutnost, jak na laně, tak bez něj.

View this post on Instagram

A post shared by VARP climbing (@varp_climbing)

Úplně nakonec

Článek je věnovaný našemu kamarádovi Honzovi, řečenému Patizón, který s námi už dva roky leze, trpí a jistí. Měsíc nás uháněl s článkem na Highball, takže je jen správné, aby všichni věděli díky komu tu je.
Cheerio John!