Lezecké styly: Rychlostní lezení

Rychlostní lezení je v moderní době jedna ze tří hlavních soutěžních disciplín lezení. Sprint vzhůru na umělé stěně ale není to, co dnes budeme řešit. Pokud vás zajímá závodní lezení, už jsme o tom psali zde. Dnes tu budeme řešit to „správné“ rychlostní lezení, a to jak na skále tak na stěně. Jeho historii a jak dnes vypadá na soutěžní scéně.

Co to vlastně je?

Rychlostní lezení je přesně to, co si myslíte, že to je. Zdolávání cesty, nejčastěji ve stylu RP nebo Flash, na čas. Je ale rozdíl mezi tím, jestli lezete venku nebo uvnitř. Venku je rychlostní lezení ve stylu Aid climbing. Tzn. smí se brát vše (vč. boltů, karabin atd.) s jediním cílem: vylézt cestu rychle. Na umělé stěně pak jde o free climbing, ale se stejným cílem.

Výbava

Výbava na rychlostní lezení je podřízena dané cestě. Pokud jde o tradiční lezení, je potřeba mít výbavu na tento styl lezení (s ohledem na pravidla daného sektoru). Co je ale potřeba snad vždy, jsou karabiny, expresky, lano a lezečky.

Historie

Historie skalního rychlostního lezení je úzce spojena s Yosemity, skálou El Capitan a lezcem Hansem Florinem. Právě ten se totiž podílel (snad nejvíc) na vzniku závodu o časový rekord výlezu na notorickou skálu. Hans začal vést log rychlostních přelezů a sám závodil s Deanem Potterem o rekord. Jeho přítomnost na skále je nepopiratelná a zvěčněná jak v knižní tak dokumentární podobě.

Moderní rychlostní lezení

Moderní rychlostní lezení má 3 hlavní podoby. Skalní, „IFSC“ a „Rock Master„. Skalní rychlostní lezení je dominantně orientováno kolem Yosemitského údolí. Závodní scéna je dělena mezi nové lezení týkající se hlavně mezinárodních závodů IFSC a Olympijských her (ve všem známém formátu) a na závody Arco Rock Masters.

Rock Masters mají rychlostní duel, ve kterém se lezci utkají proti sobě, na každoročně se měnící obtížnostní stěně. Lezci se navzájem vyřazují, postupujíc vždy ten rychlejší ze dvojce. Cesta je standardní převislá obtížnostní linie, dělaná v závodním formátu.

Kontroverze

Bohužel, rychlostní lezení je spojené s jistou mírou kontroverze. Ta se týká primárně starého kombinovaného formáty IFSC a Olympijských her, kdy byli sportovní lezci a boulderisti nuceni závodit s rychlostními lezci. To diskriminovalo obě skupiny lezců a udělalo z Her v Tokiu podivnou podívanou.

Spolu s tím je rychlostní lezení na IFSC pravidelně terčem mírného posměchu sportovních lezců. Posměch pochází zejména z formátu závodu samotného. Rychlostní cesta nebyla téměř dvě dekády změněna a byla designována téměř jako vtip.

Významné přelezy

Významné rychlostní přelezy, jsou lokalitně hodně omezené na Spojené Státy a malou hrstku lezců.

Hlavním klenotem pro tyto lezce je rychlostní rekord na cestě „The Nose“, o který se již několik dekád bojuje. Momentálně drží oficiální rekord Alex Honnold a Tommy Caldwell s časem 1:58 hodiny. Razantní rozdíl od prvního volného přelezu, který trval lehce pod 24 hodin.

Držitelem světového rekordu na IFSC je Veddriq Leonardo (ID) s časem 4.9 sekundy.
Olympijský rekord drží Bassa Mawem s časem 5.45 sekundy.