Základy spárového lezení

Spárové lezení je jedna z notoricky známých lezeckých technik. Je velice fyzicky i technicky náročná a předpokládá určitou toleranci na bolest a nepohodlí. Jde o lezení přes klouby prstů, zaťaté pěsti a vzpříčené nohy skrze různě veliké pukliny ve skalách. Lezci si pro tento druh lezení často ovazují ruce bandážemi nebo kupují speciálně šité spárové rukavice s tvrdým hřbetem ruky, aby zamezili zraněním kůže Jelikož je technika samotná extrémně fyzicky náročná, je třeba dobře ovládat základy spárového lezení a na ně stavět.  

	Prstový zámek	Finger Lock
	Úzký skrut	Thin hand
	Široký skrut	Wide hand
	Žába	Hand jam
	Motýl, dvou-žába	Butterfly stack
	Pěst	Fist stack
	Žába-pěst	Hand-fist stack
	Dvě pěsti	Double fist stack
	Klíč	Armbar
	Křídlo, Kuřecí kridélko	Chicken wing
	Sokolík	Laybacking

Prstový zámek / Finger lock

FInger lock (prstový zámek) se používá v momentě, kdy je spára příliš úzká na žábu, či skrut. Jde většinou o nejriskantnější a nejbolestivější techniku, jelikož je značná váha těla položena pouze na kloubech prstů. Užití správné techniky je tedy klíčové.

Při zdolávání spáry lezec klade prsty na sebe. Začínáno je ukazováčkem či malíčkem, na užití správné techniky závisí šířka zlomu ve skále. Úkolem lezce ovládajícího tuto techniku je vtěsnání co nevíce množných prstových kloubů do chytu. Pevnost úchopu je pak určena počtem zapojených „silnější“ prstů. Palec zůstává vždy mimo spáru, slouží pro stabilizaci a případně posílení chytu venkovním stiskem. Stejně jako u všech spárových technik je zamčení lokte a stabilita trupu důležitou součástí.

Úzký, široký skrut / Thin, wide hand

Skruty se používají v případě, kdy je spára příliš široká pro prstového zámku, zároveň je však příliš úzká na vložení celé dlaňe. Skrut je stabilním závěsným způsobem lezení. Cílem lezce je zastrčení co nejvíce kloubů co možná nejhlouběji do spáry. Následný dolů mířený tlak úchop zpevní. Při praktikování tohoto úchopu je důležité, aby těžiště bylo přímo pod zaseknutým chytem tak, aby vás gravitace pevně držela v místě. Jakmile je váha přesunuta na kolmo nebo nad užitý chyt, úchop povolí.

Rozdíl mezi úzkým a širokým skrutem se nachází v hloubce a pozici palce. Úzký skrut má palec vně spáry, často položený ve stisku na stěně. Široká varianta má palec uvnitř spáry. Bývá totiž dost široká na zastrčení většiny dlaně.

Žába / Hand jam

Jam neboli žába je základní chyt spárového lezení a první, kterému se lidé učí. Technika má tři opěrně body. Prsty, které tlačí na stěnu spáry, klouby, které techniku fixují v místě podporované zápěstím, o které se celá struktura opírá. Ruku vkládáme do spáry malíčkem napřed. Palec zatlačíme do dlaně, tak aby se o ni opíral pod hřbetními (prvními) klouby prstů. Do žáby se pak na natažené ruce zavěsíme.

Technika žáby na „backbend“ je alternativou žáby. Technika zůstává stejná. Rozdíl je v tom, že tato varianta je zasazena palcem napřed přes hlavu. Tělo je vypjato do „nataženého luku“ mimo dráhu spáry. Důležité pro backbend je myslet na vysokou pozici lokte při zasazování techniky do spáry

Motýl / Butterfly stack

Technika na „motýla“ nebo také dvě žáby, je spojení dvou žab do jedné techniky. Ta se používá v momentě, kdy je spára příliš široká na tradiční žábu či pěst, ale příliš úzká na širší techniky. Při provádění motýla vsuňte do spáry ruce hřbety k sobě. V ideálním případě jsou klouby do sebe zaklesnuté.

Posouvat motýla je možné dvěma způsoby. Buďto zároveň, kdy se obě ruce posunou škubnutím vzhůru. Druhou variantou posunu je rozpojení techniky, a následné zapření do pozice klíče (níže v seznamu) umožnující posun vzhůru.

Pěst / Fist stack

Jde to velice přímočarou techniku, je ale jedna z nejnáročnějších na fyzičku. To zejména protože nejvíce vyčerpává předloktí a často se pojí se zapojenými bicepsy a tricepsy. Do spáry vložte ruku a zatněte pěst. Palec použije jako opěrný bok na boku ruky, opřený o ukazovák. Pěst se dá otáčet, podle momentální potřeby a šířky spáry. Klouby hřbetu opřete o stěnu spáry a pak máte dvě varianty. Otočit pěst vodorovně palcem dolů nebo vodorovně palcem nahoru.

Žába-pěst / Hand-fist stack

Kombinace pěsti a žáby je varianta užívaná, když motýl už není možností. Žába je v této variantě opřena o pěst, která je většinou v pozici s palcem dolů. Přesouvání tohoto chytu je stejné jako v případě dvojí žáby. Tato technika patří mezi jednoduše pochopitelné a proveditelné, přesto ale není banální. Její součástí je velké množství síly a umění správné používání nohou.

Dvě pěsti / Double fist stack

Kombinace dvou pěstí je další z přímočarých technik. Jde „pouze“ o náhradu jedné žáby za druhou pěst. Jde o variantu, která se používá v trošku širší spáře než žába-pěst. Hrají roli prakticky pouze dva faktory. Těmi jsou šířka spáry a lezcovy preference. Klíčem je zpevnění obou pěstí a těla.

Klíč / Armbar

Lezení přes klíč je fyzicky druhá nejnáročnější spárová technika. To zejména kvůli masivnímu zapojení svalů ruky a ramene. Technicky jde o zapření těla na dvou bodech. Tím vzdálenějším je dlaň, která tlačí na stěnu spáry. Druhým je loket, který slouží jako kotva pro techniku. Valná většina lezců nepoužívá tuto techniku na lezení celých tras, ale hlavně na přechod mezi jednotlivými technikami.

Křídlo / Chicken wing

Chicken wing, křídlo nebo kuřecí křidýlko je používané v rohových částech spáry nebo velkých prostorech. Lezec vměstná co nejvíc z těla může do spáry a zaklesne se přes dlaň a rameno nebo loket. Jde o způsob lezení, který se používá pro odpočívání i pro široké lezení. Křídlo není dobrý chyt pro postupování vzhůru. Pro jeho efektivní použití je totiž potřeba zatnutí celé ruky, což ji prakticky paralyzuje.  Je to ale výborný chyt na odpočinek, zaklesnutí jištění nebo přechod do jiného chytu.

Sokolík / Laybacking

Laybacking alias sokolík je často prohlašovaná za fyzicky nejtěžší, ale i nejrychlejší techniku v lezení. Lezec se drží na skále tím, že vyvíjí protichůdný tlak na stěnu. Celé tělo je nasměrované stejně, ruce táhnou a nohy tlačí. Postup vzhůru je relativně „jednoduchý“. Střídavým pohybem ruce-nohy lezec prakticky jde nahoru po skále.
Chyták je v neustálém tlaku, který musí lezec vyvíjet, aby se na stěně udržel. Proto je fyzička nezbytná.

Jak na nohy?

Mezi základy spárové lezení patří samozřejmě také dobrá pozice nohou. Zde existují 2 hlavní techniky.

První je “klasický” zámek nohy uvnitř nohy. Zde lezec strčí zhruba třetinu nohy do spáry (počínaje špičkou) tak, že je noha souběžná se spárou samotnou. Koleno je při tomto pohybu vytočené ven. Následně se chodidlo stabilizuje vytočením nohy doleva v případě pravé nohy, a naopak v případě pravé. Jde o pohyb celé nohy, včetně kolene, který povede k tomu, že lezec ve spáře bude držet na bočních kloubech chodidla. Pokud je spára úzká, dá se tento zámek provést pouze se špičkou.

Druhá varianta je mít nohy mimo spáru a opírat se o jiné stupy na skále. Toto je preferované zejména u linek, které jsou velice úzké a lezou se přes prsty. Zde se nohy používají stejně, jako u jakéhokoliv jiného druhu lezení.

Na závěr

Spárová technika je často ošemetná záležitost. Žádný článek nebo video, ať je sebelepší, nenahradí zkušenosti svalové paměti. Proto běžte lézt! Zatím ven a brzy snad i do tělocvičen a naberte zkušenosti. Nezapomeňte se, ale před každým lezením důkladně prohřát a připravit. Jen málo věcí pro lezkyni či lezce horší, než zbytečné zranění prstů nebo zánět šlach. Myslete na své těžiště a hurá do práce.

Na lezení ve spáře je ideální tvrdá podrážka. Podívejte se na druhy lezeckých podrážek tu.

Jestli vás technika lezení ve spáře zaujala, doporučujeme sledovat Youtube kanál nejlepších spárových lezců – WideBoyz: https://www.youtube.com/channel/UCjq6e7k_pkOkrBD2Qieqxnw